Bisfosfonáty

Problematika kostních metastáz

Postižení skeletu kostními metastázami je mnohem častější než primární nádory kostí. U pacientů s pokročilým nádorem se kostní metastázy objeví ve 30 % - 70 % případů. Přibližně 80 % všech nemocných s kostními metastázami způsobují tři primární nádory: karcinom prsu, karcinom prostaty a karcinom plic.

Kostní metastázy jsou zodpovědné za významnou část morbidity onkologických pacientů, a to buď tím, že způsobují patologické kostní zlomeniny, nebo tím, že přispívají ke vzniku nádorem indukované hyperkalcémie.

Základní charakteristika bisfosfonátů

Názvu "bisfosfonáty" se používá pro skupinu léků, které snižují kostní resorpci. Základními mechanismy účinku jsou inhibice aktivity osteoklastů a indukce apoptózy osteoklastů. Nově byl objeven mechanismus inhibice kostní resorpce cestou aktivace tvorby OIF (osteoclast inhibiting factor) v osteoblastech1).

Kromě vlivu bisfosfonátů na kostěnou matrix je popsán také jejich přímý protinádorový účinek, který se vysvětluje stimulací apoptózy nádorových buněk2), synergickým působením bisfosfonátů a inhibitorů matrix metaloproteináz3) a snížením schopnosti nádorových buněk adherovat ke kostěné matrix4).

Pro všechny bisfosfonáty je charakteristická špatná resorpce ze zažívacího traktu. Nejlepší (asi 5 % podané dávky) je u klodronátu. Vstřebávání perorálních bisfosfonátů výrazně klesá, pokud je lék podán současně se stravou (zvláště se stravou obsahující vápník nebo jiné dvojmocné kovy). Užívání perorálních bisfosfonátů je tedy vhodné doporučit nalačno v jedné denní dávce, optimálně dvě hodiny před snídaní. Z lékových interakcí je třeba zmínit riziko hypokalcémie při současném podávání klodronátu a aminoglykosidových antibiotik5).

Klinické využití bisfosfonátů

Systematicky bylo nasazení bisfosfonátů studováno pouze u mnohočetného myelomu a karcinomu prsu, výsledky těchto studií však mohou být do značné míry použity i pro další nádorové lokalizace. Teprve v posledních letech se objevily také práce studující význam bisfosfonátů u jiných diagnóz (karcinom prostaty6), neselektovaná populace nemocných s metastatickým kostním onemocněním12))

Protinádorová aktivita bisfosfonátů

Do dnešní doby postrádáme přímý důkaz, že nasazení bisfosfonátů prodlužuje přežívání nemocných.

Ve třech klinických studiích byla ověřována účinnost klodronátu jako součásti adjuvantní protinádorové léčby pacientek po radikálním odstranění karcinomu prsu. Metanalýza těchto studií7), která zahrnuje 162 recidiv u 1680 žen ukazuje, že adjuvantní léčba klodronátem by mohla snižovat riziko vzniku kostních metastáz (RR 0,73; 95% KI 0,55-0,98; p=0,04). Mezi studiemi je však velká heterogenita, zvláště mezi studií Diela8) a Saarta9). Na pracovištích KOC nebudou v této indikaci bisfosfonáty podávány, vyčkáváme výsledků studie NSABP B 34.

Také u mnohočetného myelomu nemáme dosud klinický důkaz protinádorové účinnosti bisfosfonátů. Z metaanalýzy klinických studií9) vyplývá, že celkové přežití nebylo rozdílné u nemocných léčených bisfosfonáty a placebem (557 úmrtí mezi 1079 léčenými pacienty a 549 úmrtí u 1048 pacientů kontrolní skupiny, OR 0,99).

Prevence vzniku patologických fraktur

Podání bisfosfosfonátů snižuje u pacientek s metastatickým postižením skeletu s diagnózou karcinomu prsu7) riziko vzniku patologické zlomeniny o 14 % (RR 0,86, p<0,00001). Pro nitrožilní pamidronát se jeví jako nejúčinnější dávka 90 mg / 3 týdny (RR 0,77, 0,69-0,87). Stejné efektivity je dosahováno při perorálním podání klodronátu (RR 0,83, p<0,004).

Podobné výsledky byly dosaženy v deseti studiích provedených s 2127 nemocnými s mnohočetným myelomem10). Významným pozitivním účinkem bisfosfonátů je snížení rizika vzniku patologických zlomenin obratlů (OR 0,69; p=0,0001).

Pro obě studované diagnózy platí, že bisfosfonáty snižují výskyt pouze vertebrálních, nikoliv nevertebrálních patologických.

U pacientů s karcinomem prostaty s metastázami do skeletu došlo při podávání zoledronátu k 11% snížení rizika vzniku patologických zlomenin11).

V poslední studii, ve které byl podáván zoledronát po dobu 9 měsíců nebo placebo u nemocných s různými typy solidních nádorů, nebyla popsána signifikantní redukce počtu patologických zlomenin (38% vs 44%, p=0,13), parametr času do první zlomeniny však byl prodloužen (163 vs 230 dní, HR 0,73, p= 0,023)12).

Při stejné účinnosti všech bisfosfonátů budou v této indikaci na pracovištích KOC zohledněny další skutečnosti (aplikační cesta, dávkovací schéma, cena):

  • u nemocných s bolestmi kostí při metastatickém postižení bude jako léčba první linie podáván klodronát v dávce 1600 mg po.
  • nebude-li jeho gastrointestinální tolerance dobrá, bude nemocnému podáván pamidronát v dávce 90 mg 1x za tři týdny

Prevence a léčba hyperkalcémie

Hyperkalcémie je běžnou metabolickou odchylkou, kterou nalézáme u 3% - 35% nemocných se zhoubnými nádory2). V randomizovaných studiích byla ověřována aktivita klodronátu13), ibadronátu14), pamidronátu15) a zoledronátu15).

Pro rychlou a dlouhodobou korekci hyperkalcémie u nemocných s maligními nádory je tedy zřejmě nejvýhodnější použití zoledronátu v dávce 4 mg podaného během 15 minut. Použití ibadronátu nepřichází v našich podmínkách do úvahy, neboť lék není registrován. Účinnost pamidronátu a klodronátu je nižší než zoledronátu. (schéma 1.).

Délka léčby bisfosfonáty není omezena, neboť již několik týdnů po jejich vysazení dochází k obnově kostní resorpce16).

Dávkovací schémata bisfosfonátů

Bisfosfonát Jednotlivá dávka Aplikační cesta Délka trvání infůze Doporučený infůzní roztok Frekvence opakování
Klodronát 1600 mg
1040 mg
900 mg
600 mg
PO
PO
IV
IV

-
-
2 hodiny
2 hodiny

-
-
FR, G5%; 500 m
FR, G5%; 500 ml
Denně
Denně
1 x 2 týdny
1-3. den x 4 týdny
Pamidronát 90 mg IV 1 hodina FR, G5%; 250 ml 1x 3 týdny
Ibadronát 2 – 6 mg IV 2 hodiny FR, 5%G; 500 ml 1x 4 týdny
Zoledronát 4 mg IV 15 minut FR, 5%G; 250 ml 1x 3 týdny

Schéma nasazení bisfosfonátů

Literatura

1. Endocrinology 1996, 137, 2324-2333
2. Mundy, G.R.: Calcium homeostasis: Hypercalcemia and hypocalcemia. London, UK, Martin Dunitz, 1990, 69-100
3. J Clin Invest 1997, 99, 2509-2517
4. Cancer Res 1997, 5, 3890-3894.
5. Drugs 1994, 47, 945-982
6. Proc ASCO 2002, Abst. 705
7. Bisphosphonates for breast cancer (Cochrane review). In: The Cochrane library, issue 2, 2002, Oxford.
8. NEJM 1998, 339, 357-363
9. J Clin Oncol 2001, 19, 10-17
10. Bisphosphonates in multiple myeloma. (Cochrane review). In: The Cochrane library, issue 2, 2002, Oxford.
11. Chemotherapy Foundation Symposium, 7-10.11. 2001, New York, Abst. 34
12. Lung cancer 2001, 34, dopl. 1, Abst. 67
13. Br J Cancer 1995, 72, 1289-1293
14. Br J Cancer 1997, 75, 295-300
15. J Clin Oncol 2001, 19, 558-567
16. J Clin Oncol 2000, 18, 1378-1391